Psí výlet kolem Křivoklátu
Hned na kraji krásné vesničky pod historickým hradem jsme zaparkovali auta a dál pokračovali po svých směr nádraží. Dorazili jsme až na nádraží, kde jsme se setkali s ostatními účastníky výletu. Byl nás opět hojný počet, takže hned nastalo velké očichávání a seznamování. Některé pejsky jsem znala již z předchozích výletů, ale i s těmi, které jsem neznala jsem se rychle zkamarádila a mohlo se vyrazit. Šli jsme směrem k hradu, kde hned proběhla první zastávka, protože jsme si nebyli jistí cestou, ale vše se nakonec vyřešilo a šlo se dál.
Všichni psi byli zatím na vodítkách a většina už se nemohla dočkat, až dojdem někam do lesa a budem se společně moct pořádně proběhnout. To se nám také záhy splnilo. Jakmile jsme došli do lesa, byli jsme vypuštěni a všichni jsme se rozletěli po lese. No nebyla bych to já, kdybych se hned nepokusila prchnout, ale povedlo se mi to jen na chvilku, pak jsem se radši vrátila, abych nemusela jít celý výlet na vodítku. Pak jsme došli na stezku, která vedla v kopci nad Berounkou, takže terén už žádné další prchání neumožňoval.
Ti otužilejší a odvážnější z nás se hned vrhli do vod Berounky a užívali si vítané osvěžení, já osobně jsem se jen tak rychle namočila, ale plavat do proudu jsem si netroufla. U řeky proběhla delší přestávka, protože někteří extrémní vodomilové toho koupání stále neměli dost a navíc páníčci se rozhodli, že nastal čas se také trochu občerstvit, takže někteří vytáhli svačinky.
Když se všichni najedli a dokoupali, vyrazili jsme opět na cestu a po chvíli jsme došli do cílového místa - Zbečna. V této vesničce jsme našli hospůdku se zahrádkou, kam pustili i naši početnou psí smečku, tak jsme se tu usadili, páníčci se dali jídlo a pití a my pejsci jsme mezitím loudili, odpočívali, otravovali, prostě jak kdo uznal za vhodné. Pak se začala řešit cesta zpět. Nakonec jsme se s Balůem a jeho páníčky trhli a vydali se zpět samostatně. Rozhodli jsme se, že se nebudeme vracet stejnou cestou dle původního plánu, ale že to vezmem po druhém břehu řeky a určitě se něják vrátíme. No nápad to byl super, ale při jeho realizaci po celkem dlouhém a náročném pochodu už začaly padat takové nápady jako, že budem brodit řeku, stopnem loď apod. Šli jsme totiž přes Újezd a pak jsme došli do lesa a šli jsme po druhém břehu Berounky v kopcích po úzké cestičce, která se neustále stáčela a klesala a stoupala, jak kopírovala reliéf krajiny. Pravda bylo tam krásně - výhled na řeku, les všude okolo a mně se to opravdu líbilo, zato páníčci vypadali jako by je snad bolely nohy, což já teda nechápu, já měla energie ještě celkem dost.
Nakonec jsme došli až do Roztok, kde jsme se konečně dostali zpět na správný břeh Berounky a po silnici došli k autům, která jsme naštěstí měli hned na začátku Křivoklátu. Musím říct, že v lese jsem únavě nepodléhala, ale jakmile jsme došli na silnici, tak jsem zijstila, že mě nožky taky pěkně bolí a panička mě musela nutit, abych pochodovala rychle. No všichni jsme byli rádi, že jsme došli k autíkům. Dostala jsem napít a pak už jsem jen nastoupila do auta, kde jsem lehla a odpočívala celou cestu až domů. Večer jsme se ještě přesouvali na chaloupku, kam jsem se moc těšila, takže jsem ještě zvládla projevovat nadšení, ale večer jsem padla a spinkala jsem sladce až do rána. Každopádně výlet to byl super a doufám, že zas brzy na nějaký půjdem.
P.S.: Panička se snažila dát všechny fotky na rajče, ale zatím s ní nespolupracuje technika, takže si ještě musíte chvilku počkat, ale určitě se tu pak objeví odkaz.
P.S.2: Tak za pomoci Lení od Balůa už jsou i naše fota na netu, najdete je na stránkách http://terezkamus.rajce.idnes.cz/Krivoklat/
