Návštěva pana doktora
Včera si panička vzpomněla, že opět nastal čas absolvovat každoroční očkování. Já osobně si myslím, že to vůbec není nutné a důležité, ale bohužel, panička můj postoj nesdílí a na každoroční návštěvě našeho pana doktora trvá. Již doma mi přišlo podezřelé, že panička vyndala můj očkovací průkaz a chvilku si ho prohlížela. Pak jsme se vypravily ven, tak jsem měla radost, ale když jsme z procházky namísto domů zamířily k autu, tak už to začínalo být poněkud podezřelé. Ještě stále jsem měla jistou naději, že pojedeme na nějaký neočekáváný výlet, ale když jsme dorazily na místo, bylo mi všechno jasné.
K našemu panu doktorovi chodíme už nějaký ten pátek, takže vždycky už vím, co mě čeká. On je pan doktor určitě jinak hodný a milý pán, vždycky se směje a má mě o to radši, že knírači jsou psi, které jsou jeho srdci nejbližší. Dokonce jsem zaslechla, že ve volném čase dělá pan doktor rozhodčího na psích výstavách. Jenže pro mě má ten pán tu vadu, že je to doktor a tak je mi jasné, že mě u něj nečeká nic dobrého. Chvilku se vždycky snažím zabránit svému zatáhnutí do ordinace tím, že se zapřu o práh a když to nepomáhá, tak se začnu klepat a házet na paničku nejsmutnější oči, které mám v repertoáru výrazů. Ale nic nepomáhá, takže se dřív či později ocitnu u pana doktora na stole a pak už jen trpím, čekám, co se bude dít a doufám, že brzy budu zpátky na zemi.
Sice to očkování není nic příjemného, ale je to celkem rychlé a dá se to vydržet. Hned jak to jde se hrnu ze stolu dolů a táhnu paničku z ordinace pryč. Oddechnu si teprve když sedím v autě a jedeme zpátky domů.
Na druhou stranu musím přiznat, že to očkování není zas nic tak hrozného a celkem rychle na něj zapomenu a doma už zas dovádím s páníčky jako by se nic nestalo. No ale ještě, že už teď mám zase na rok klid.
Komentáře
Přehled komentářů
Nic si z toho nedělej. Já pana doktora taky nemusím. Ještě v čekárně to jde, je tam většinou dost jiných pejsků, ale jakmile na nás přide řada veškerá psí kuráž mě opustí. Naposledy, když jsem byl na kontrole tak mě pan doktor dal na hrudník takovou divnou věc a poslouchal mě... no co ti budu povídat málem jsem omdlel. Očkování už jsem pak ani nevnímal... Ale jak říkáš, páni veterináři jsou potřeba, aby jsme my pejsci byli zdraví a mohli se spolu zas všichni sejít na nějakém pěkném výletě.
ahoj Sáro
(Balů, 21. 2. 2009 11:02)