Střední kníračka Sára

A je to tu zase, paní zima se začíná hlásit o slovo a zasypala krajinu bílým popraškem. Je to nádhera, každoročně zbožňuji ten okamžik, když vyjdu ven a poprvé opět po roce spatřím sníh, opravdu to miluju a každým rokem se z něj raduji jako kdybych ho viděla poprvé v životě. I letos to tak bylo. Panička mě ráno vzala ven a akorát sněžilo, poprvé. Měla jsem takovou radost, že jsem začala skákát a lítat okolo paničky. Radostí jsem musela někoho kousnout, bohužel první na ráně byl nějaký cizí pán, který mou radost evidentně nesdílel, takže jsem byla okřinuta od paničky, ať neobtěžuju cizí lidi... Každopádně mi to radost nezkazilo.

Dneska dopoledne jsme s paničkou vyrazili na pořádnou zimní procházku. Panička plánovala, že udělá pár prvních zimních fotek a já jsem se tešila, že bysme mohli potkat nějaké psí kamarády, se kterými bych se mohla pořádně vyblbnout...a povedlo se. Opravdu jsem si to užila, lítala jsem jak splašená, štěkala, ryla jsem čumákem ve sněhu a proháněla ostatní psy, kteří evidentně měli ze sněhu skoro stejnou radost jako já sama. A panička to všechno fotila, takže se s Vámi o svou radost podělím...

Je fakt, že po chvilce běhání jsem se sama stala sněhovou koulí. Jak mám na zimu nechanou delší srst, tak jsem měla sníh nalepený na fouscích a ťapkách, ale rozhodně mi to nevadilo a v dalším běhání mě to neomezovalo.

Tady vidíte, jak vypadá sněžný pes...

A tady jsme s kamarády při zimních radovánkách

Když je sníh, tak je ta zima hned veselejší...

Tak si užívejte zimy alespoň tak jako já a těště se na Vánoce, už se to blíží...a to budou dárečky, cukroví, pohádky - no ty spíš ocení panička :-)